Volby do senatu a snemovny reprezentantu ve Spojenych statech byli letos necim vyjimecne.[1] To, ze vladnouci strana utrpi v mid-term elections (preklad) porazku, je temer pravidlem, to ale, ze volbam bude dominovat nove vznikla strana je prulom historicky nevidany. Za touto vychrici stoji tzv. Tea Pary, neboli Hnuti cajovych dychanku. Jazycek vah se po volbach posunul v senatu doprava o 6 novych zastupitelu, coz zajistilo tesnou vyhru demokratu, ve snemovne ale ziskali Republikani 60 novych kresel a zijskali tak nadpolovicni vetsinu (187/239). Z techto 60 kresel pripadlo Tea Party 40, muzeme tedy mluvit o poradne smrsti. Ze vsech kandidatu podporovanych Tea Party, se jich do obou snemoven a guvernerskych pozic dostalo presne 32 %.  Nikdy predtim nemelo radikalni hnuti takoveto politicky vlivne zastoupeni.

Co vlastne Tea Pary je? Vznik Tea Party se datuje do obdobi prezidentskych voleb v roce 2008, kdy se konali shromazdeni na podporu prezidentskeho kandidata Rona Paula. Tyto predvolebni mytingy se zahy po vytezstvi Obamy transformovali na hnuti odporu vuci ekonomickym reformam, jako byli Bushuv a Obamuv “bail out” bank a odporu vuci reformam zdravotnickeho systemu a opatrenim spomaleni globalniho oteplovani. Uz na pocatku sveho vzniku hnuti sokovalo svou angazovanosti a hlavne hevem, ktery jim vydrzel az do voleb. Nejdrive male lokalni shromazdeni zacali nabirat na sile; s prilivem penez a podporou zajmovych skupin postupne extrapolovali puvodni myslenku a rozsirili se z Texasu do celych USA. Vysoka nezamestnanost zpusobena padem ekonomiky byla hlavnim katalyzatorem Tea Party hnuti.

Nazev Tea Party ma evokovat ideje americke revoluce. Svuj nazev prevzala od Bostonske Tea Party, hnuti obcanskeho odporu vznikleho roku 1773, kdy se clenove kolonie vzbourili proti Britum, znicili importovany caj a odmitli platit za nej dan, kterou povazovali za nespravedlivou. Tato dan nesplnovala pravidlo, dle ktereho se nemelo danit tam, kde nebylo obcanske zastoupeni (No Taxation Withou Representation). Priverzenci dnesni Tea Party, se rovnez domnivaji, ze hlasy obcanu Spojenych statu nejsou ve vlade zastoupeny, proto zformulovali sve ideje, jejiz hlavnim tematem je odpor vuci “silnemu diktatu vlady”. Tea Party si jako cil precevzela navrat k “tradicnim hodnotam” statu, kdy vlada ma jen male a omezene pravomoci. Tea Party se snazi dosahnout nekterych nasledujicich zmen: Zastavit snahu vlady kontrolovat obsah vypousteni oxidu uhelnateho (carbodioxide?) do ovzdusi (Cap and Trade), zestihlit statni rozpocet, zjednodusit danovy system a znizit permanentne dane, zrusit reformu zdravotnictvi, kterou prosadil prezident Obama a zarucit, ze kazdy americky zakon je v souladu s Ustavou. Mnoho volenych kandidatu se prohlasuje za odborniky na americkou ustavu, pravda je ale takova, ze nekteri (O’Donnel, Miller, Angle, Buck, Johnson) dokonce nepripousti odluku cirkve a statu a do vzdelavacih osnov by radi zavedli napriklad Kreacionismus. Tea Party sice prezentuje sve nazory jako osvicenecke a odvolava se k modernim dejinam USA, vyroky jeji clenu, vsak poukazuji na hluboky rozpor mezi oficialni a neoficialni nazorovou pozici hnuti. Hnuti je z vetsi casti ziveno emocemi, nez racionalnim diskurzem a spise radikalni ideologii odmitajici nejen odklon od tradicnich hodnot, ale predevsim nenavisti toho co, dle nich, nespada do krastanskych a tedy “jedine spravnych” hodnot. Tea Party je proti umozneni volby potratu, proti snatku homosexualu, proti sexualni vychove na skolach a duraz na propagaci striktni sexualni abstinence. Tea Party nesouhlasi z myslenkou globalniho oteplovani, jako dusledku lidske cinnosti, protoze veri, ze Buh ma nad planetou dostatecnou kontrolu. Mnoho jeji clenu dokonce neveri vedeckym spravam, ze ke globalnimu oteplovani skutecne dochazi. Tea Party je ladena silne nacionalisticky; podporuje protipristehovalckou politiku.      Hnuti je sjednoceno ve sve nenavisti vuci “govermentu”, jejich strasakem je podobne jako v Mcarthyovskem obdobi: socialismus! Prezidenta Obamu povazuji za stelesneni jejich obav. Vysoke procento privrzencu hnuti odmita priznat, ze Obama ma americke obcanstvi a vetsina ho povazuje za muslima. Jako dukaz uvadeji Obamovu snahu jednat s muslimskymi staty. I voleni politici, kteri poukazuji na “nehorazny” odklon od Ustavy, nedokazou jako priklad uvest nic, krome toho, ze je Obama sam protiustavni. I kdyz je v ni zastopene pomerne vysoke procento vzdelanych lidi, vecsina nazoru Tea Party se zaklada na mylnych, nebo dokonce iracionalnich nazorech.

Protoze Tea Party neni oficialni stranou, zadne jejich stanovisko nemuze byt povazovano za oficialni. Kdyz se na jejich mytincich objevuji zcestne, rasisticke nebo xenofobni nazroy a politici podporovani Tea Party jsou s nema konfrontovani, temer stale obvini Demokraty, ze infiltrovali jejich hnuti, s cilem poskodit ho.  Tea Party se casto zapleta do svych vlastnich rozporu: jeji clenove bojuji za nizsi deficit, ale podporuji drahe valky, ktere USA vede; chteji zrusit zakony, ktere reguluji bankovni system, ale odmitaji bail-out; proklamuji dodrzovani ducha ustavy, ale broji proti pravu homosexualu na sluzbu v armade, nebo jejich snatkum a podobne.

Tea Party akcelerovala diky internetu a socialnim sitim. Jejim cilem je vytvorit decentralizovanou narodni organizaci, ktera nema ani vudce ani hierarchii, tzv. Open Source Structure (preklad). Neni proto jednoduche zijstit, kto za hnutim stoji, ani kto jej financuje. Je mnoho indicii, ze si na naivite hnuti prihrivaji svou polivcicku zajmove skupiny, ktere se ani zdaleka nestotoznuji s jejich ideologii. Hnuti znevyhodnuje fakt, ze vlastne nema centralni vedeni a mluvciho, zaroven to vsak otevira obrovsky prostor pro neprehledne financovani a umoznuje nesmirnou fluiditu. Sociologove mluvi o radikalni zmene dosavadniho paradigmatu: Tea Party se odmita povazovat za politicke hnuti, ale za hnuti kuturni. Jejich cilem je zasadne zmenit zpusob, jakym Americane vnimaji sebe a svou vlast. Vyse zminene duvody, naznacuji, ze se jim tato zmena muze skutecne podarit, zaroven vsak vyvstavaj i opravnene obavy z negativnich dopadu. Tea Party vykazuje znaky kvazi-nabozenske organizace fundamentalistickeho razeni.

Tea party neni, ke dnesnimu dnu, oficialne zaregistrovanou stranou, pouze hnutim, ke kteremu se muzou libovolne hlasit clenove jakychkoli stran. Jeji radikalni postoje jsou vsak blizsi konzervativcum, a tak ve volbach byli vsichni privrzenci Tea Party kandidati republikanu. V obecne populaci jsou privrzeni Tea Party prevazne byli (80%) muzi (60%) starsi 55 let. Jenom 6 % jejich privrzencu povazuje dosavadni praci Baracka Obamu, za vcelku dobrou. Vic nez 80% privrzencu Tea Party se identifikuje s Krestanstvim, a temer 60 % je jich orientovano na krestanskou pravici (Christian Right). Jenom 15 % privrzncu tohoto hnuti se neidentifikuje se zadnym oficialnim nabozenstvim. 45 % se jich hlasi ke “Born Again” krestanum (preklad).[2]

Z pruzkumu tedy vyplyva, ze Tea Party sdruzuje radikalneji a fundamentalisticteji orientovane spektrum americke populace. Jejich vlivni predstavitele, jako jsou Sarah Palin, Glenn Beck nebo Michele Bachmann se vubec netaji svymi extremnimi nabozenskymi postoji.

V Americe se 72 procent populace hlasi k bibli, jako psanemu slovu Boha, pricemz vic nez polovina z techto (39 %) se domniva, ze je bibli nutne brat doslova! Zhruba 30 % americanu splnuje kriteria pro to, aby byla jejich vira klasifikovana jako fundamentalisticka. Je duvod se domivat, ze vetsina privrzencu Tea Party je rekrutovana prave z teto radikalne krestansky orientovane tretiny populace.

Dokonce i historici se domivali, ze fundamentalismus, ktery ma sve koreny v 1830-40, se, co do intenzity a poctu clenu, prakticky rozpustil z koncem devatenacteho stoleti. Udalosti, jako byli vyrok soudu v Tenenessee v roce 1926, ktery odsoudil stredoskolskeho ucitele k pokute 100$ za to, ze ucil evoluci (Scopes Monkey Trial) a zvoleni born-again krestana Jimmyho Cartera za prezidenta v roce 1976 vsak probralo i historiky z jejich spanku a znovu odhalilo fundamentalismus v jeho plne sile. Zahy se zformovalo hnuti zname jako Moral Majority, (na cele s Jerry Falwell) ktere si vzalo za cil politicky lobovat za krestanske zajmy. Tok penez verichich do politiky vyrazne posilil. Kennedy a Reagan jiz mluvi o textu ustavy v kontextu boziho daru. Nixon pripravil pudu pro prunik evangelickeho (evangelical – preklad) hnuti do republikanske strany a za George Bushe dochazi k definitivnimu upevneni techto vazeb a spojeni krestanskeho fundamentalismu a neo-konservativismu (lidove neo-cons) zastoupeneho lidmi jako Cheney, Rumsfeld, Douglas Feith nebo Perle.

Az do Listopadovych voleb, byl politicky vliv krestanskych fundamentalistickych skupin Bushove ery povazovan za historicky nejvyraznejsi. Zda se ale, ze vznikem fenomenu Tea Pary padl dalsi mytus. Byli to prave radikalni krestane, kteri se zmobilizovali a zvolili Bushe mladsiho podruhe za prezidenta. Zklamani jeho neschopnosti prosadit ve vlade jejich zajmy se ted prelili do Tea Party.

Martin Marty a Scott Appelby leta studovali fundamentalizmus v ramci ruznych nabozenstvi. Jejich poznatky je mozne shrnout takto: 1) Fundamentalismu se snazi o dosazeni ciste nabozenske tradice skrze selektivni znovuoziveni tradic, ktere jsou povazovany za zasadni (fundamentalni). V teto snaze jsou ochotni ignorovat fakta, nebo poznatky, jestlize by byli v rozporu s cilem, ktery si stanovili. Fundamentalisticky pohled na svet je proto vzdy tendencni. 2) Fundamentalismus je inherentne reaktivni; je zapasem “proti” tomu, co je povazovano, ze je v rozporu s temito fundamentalnimy “fakty” – tzv. reaktivita vuci marginalizaci jejich nabozenstvi. Fundamentalismus se hrozi upadku, tim, ze by co i jen mirne vybocil od sve ideje. Jeho nejvetsim nepritelem je moderni sekularni spolecnost se vsim tim, co je povazovano jako hrozba vuci nabozenske identite. Jejich boj je tak bojem o “navrat k bozi vuli” a je tedy bojem vuci vsemu co fundamentaliste povazuji za upadek a odklon od boziho planu. (Boj je “proti” odmitanym nazorum a “za” zastavane nazory) Takto zamereni lide si vyhrazuji mandat na jasnou znalost toho, co tento plan je. Fundamentaliste si rovnez selektivne vybiraji svuj odpor; bojuji proti nekterym aspektum moderni spolecnosti (nabozensky pluralismus a pod.), zatimco jine aspekty vyuzivaji (internet). Jako dalsi aspekty fundamentalismu vzpomenme moralni manicheismus, neboli rozdelovat vse na dobre a zle. Demonizuje se stale ten druhy, ten zvolen je na spravne strane. (Armstrong, 2005) Mesianizmus je proto typickym postojem radikalne vericiho, protoze mu dava zaruku spasy a vecneho zivota; fundamentaliste maji tendenci sdruzovat se kolem charismatickych autorit. Absolutismus a neomylna vira ve spravnost dane doktriny, nebo textu dava fundamentalistovi zaruku bozskeho puvodu. Fundamentaliste jsou prilnuti ke svym dogmam velice silne, proto je jejich hranice mezi nimy a hrisniky velice ostra.

Podle katolickeho kneze Johna Dourleye je pro fundamentalisty typicky literalizmus[3], externalizmus a historicizmus. (2006) Znamená to, že člověk s tímto zaměřením má tendenci považovat objektivní událost za rozhodující. Tak všechno, včetně jeho projekcí, je bráno doslova. Události z Bible, nebo jiných náboženských pramenů chápou fundamentaliste konkretisticky a pomíjejí jejich symbolický rozměr. Když mluví o spáse duše, veškerou energii věnují očekávání, že tato spása přijde zvenčí, v podobě tak říkajíc externiho spasitele, ne z nitra jejich duše.

Fylogeneticky spadá fundamentalisticky zpusob videni sveta do období před diferenciací kritického myšlení. Psychologicky je fundamentalismus vlastne selektivni jednostrannosti vedomi. Neco je nadmerne vedome vyzdvihovano, neco zase potlaceno. Iracionalita postoju je formou druhem magickeho mysleni, je obranou vuci narokum externi reality. Nebo by se dalo rici, ze je pokusem o adaptaci skrze regresi na archaickou uroven; identifikaci z nevedomim. Kdyz je ego zachvaceno nevedomim (archetypy), racionalita ustupuje iracionalnim obsahum, ze kterych se stavaji modly. (Jung, 1964)

Jednostrannost neni ale trvale udrzitelna a proto je stale kompenzovana protitlakem, ktery ma za cil nastolit rovnovahu. Zmena je stale vysledkem boje protikladu, protoze si vzajemne slouzi jako zrcadlo. Bez protikladu je zakonite nastolena jednostrannost. Na tomto prirozenem principu stoji myslenka demokracie.

Cim vetsi je jednostrannost, tim bolestnejsi je ale rozcarovani. Psycholog Carl Jung rekl, ze clovek, ktery je zachvacen svym vlastnim stinem si zaclani vlastni svetlo a upada do vlastni pasti.[4]  Prave tato past, vsak muze vest prehodnoceni postoje a vzniku noveho vedomi.

Ceho se vlastne fundamentaliste tak boji? Lionel Corbett (1966) nabizi uvahu, ze se fundamentaliste citi ohrozeni jejich vlastnim stinem, t.j. toho, co si sami nejsou s to pripustit. Jejich radikalni nabozenske pozice maji za cil ochranit je pred komplikovanou ambivalenci vlastniho psychickeho nitra. Je totiz vlastnosti lidskeho byti, ze je plno rozporu a paradoxu. Z tohoto pohledu je fundamentalismus vlastne obranou pred fragmentaci ega. Tim, ze se vytvori dogma je ego chraneno prilivem noveho. Priroda, ale vyviji tlak na neustalu zmenu. Priroda je totiz zmena. Obraz reality, ke kteremu jsou fundamentaliste prilnuti nesplnuje zakladni naroky na stastny zivot, v jejich nevedomi proto roste strach ze sekularizace jejich obrazu Boha. (Main, 2006) Fundamentalismus je proto mozne vnimat, jako vyraz neadekvatnosti nabozenskeho vyznani.

Jelikoz fundamentaliste nejsou schopni udrzet ideal zivota, ktery sami proklamuji, vede to k nevedome frustraci. Pak vehementne projekuji svuj hnev na vse, co evokuje zmenu a obvinuji (demonizuji) „ty druhe“. U Tea Party je tomu presne tak. Vse ceho se Tea Party obava, je reaktivne projekovano na ostatni a vytvari tak konflikt. Dostavaji se tak do konfliktu vlastnich zajmu. Politici, ktere Tea Party dostala na vrchol se budou urcitou dobu snazit prosadit zajmy svych volicu, casem se ale jejich politika bude muset povolit tlaku reality. At jsou to dane, rozhodnuti Ustavniho soudu, nebo otazky globalniho oteplovani, extremni jednostrannosti by se nedostali nikam. Pro nektere privrzence Tea Party to muze znamenat zmenu a vyvoj vedomi, vecsina si ale najde jine politiky se stejnou virou, ze pro ne nastoli raj na zemi.

 

  • Tyler R., “Skeptics and believers: Religious Debate in the Western Intellectual Tradition”, The Teaching Company, 2009

Vladislav Šolc

Vystudoval klinickou psychologii na FF UK v Praze, nyní pracuje jako psychoterapeut v Glendale (Wisconsin). Je členem Institutu C. G. Junga v Chicagu (Illinois) a autorem knih Archetyp otce a jiné hlubinné psychologické studie ( Triton 2009) a Psyche, Matrix, Realita (Amos 2007).

 



[1] Clanek vysel v Kavarne Mlade fronty dnes 8/1/2011.

[2] Zdroj MSNBC

[3] Literal, anglicky = doslovný.

[4] CW 9i, par. 222